Jsou dny, kdy se člověk probudí a má pocit, že ho bolí úplně celé tělo. Ramena, záda, klouby, hlava, všechno jako by se spojilo do jednoho velkého tlaku. Jenže ne vždy za tím stojí nemoc nebo špatná matrace. Často je to tělo, které se snaží promluvit jiným jazykem, protože ten náš vnitřní už nikdo neposlouchá. Bolest bývá signálem, že něco dlouhodobě přetěžujeme. A to nejen fyzicky, ale i psychicky.

Bolest není jen o svalech

Napětí, stres nebo potlačené emoce se do těla ukládají stejně jako fyzická únava. Když je člověk dlouho ve stresu, svaly jsou neustále napjaté, dech zkrácený a tělo se nedokáže uvolnit. Zvenku to vypadá jako běžné přetížení, ale ve skutečnosti jde o reakci organismu, který se brání. Typicky se ozývají záda, šíje, čelist nebo žaludek. Každá z těchto oblastí má svou symboliku. záda nesou zodpovědnost, šíje napětí z rozhodování, žaludek nestrávené emoce. Tělo tak doslova mluví o tom, co duše nezvládá říct.

Bolest říká zpomal

Chronická únava a bolest celého těla bývají často signálem, že člověk jede příliš dlouho na rezervu. I když hlava říká „musím vydržet“, tělo prostě vypne. Zpomalí trávení, ztuhne svalstvo, zhorší spánek a začne bolet. Není to zrada, ale obranný mechanismus. Tělo tím dává najevo, že potřebuje pauzu, klid a regeneraci. A dokud ji nedostane, bude bolest opakovat. Mnoho lidí ji tiší prášky, ale to jen umlčí posla, ne příčinu. Skutečná úleva přichází, když člověk začne naslouchat. Odpočívá, spí, dýchá a přestane dělat všechno na výkon.

Pomůže všímavost a návrat k sobě

Tělo má neuvěřitelnou schopnost obnovy, pokud mu k tomu dáme prostor. Pomáhá vědomé dýchání, protažení, teplá sprcha, dotek nebo prostě chvíle ticha bez podnětů. Někdy stačí pár minut denně, kdy se člověk zastaví a zeptá se: „Kde mě to bolí a proč?“ Místo potlačení bolesti ji zkuste vnímat jako informaci. Často ukazuje směr, kam se v životě díváme málo. Když se o sebe začneme starat dřív, než tělo zakřičí, přestane být bolest nepřítelem a stane se průvodcem.

Když vás bolí všechno, tělo si neříká o další prášek, ale o pozornost. Každá bolest má svůj příběh, někdy fyzický, jindy duševní. Tělo je totiž nejupřímnější deník, který máme. Nikdy nelže, jen čeká, až ho konečně začneme číst.

Zdroje:

• psychologytoday.com
• healthline.com
• verywellmind.com