Nejste si jistí, kdy můžete považovat svůj rozchod za definitivní? Jaké musí být naplněny předpoklady, abyste rozchod mohli považovat za definitivní si vysvětlíme v článku.

Fyzické odloučení ještě není definitivní rozchod

Začněme u toho, že většina rozchodů přirozeně začíná tím, že se od sebe partneři fyzicky odloučí. To, co předchází dohodě na tom, případně to, že mají krizi, ještě není rozchod: je skutečně třeba považovat to jen a jen za krizi. Až když se od sebe lidé fyzicky odloučí a každý žije sám, začíná proces odpoutávání se. Abyste se od sebe odpoutali, musíte naplnit několik předpokladů: teprve pak dojde k definitivnímu rozchodu. 

Za rozchod se tedy nedá považovat to, že se lidé rozestěhují, už spolu nežijí v jedné domácnosti, nebo dokonce to, že si řekli, že je konec, ale zároveň si volají, píšou, něco si vyčítají nebo spolu něco řeší. Dokud jste s protějškem v nějakém spojení a není vám úplně lhostejný, k rozchodu nedošlo. Rozchod nemůžeme vidět tak, že se vědomě rozhodneme, že jdeme od sebe. To uskutečníme a myslíme si, že tím je hotovo. Rozchod je ale definitivní až ve chvíli, kdy na hlubších úrovních naší mysli dojde k úplnému odpoutání od protějšku. 

Rozchod není definitivní, když s druhým chcete něco sdílet

Za definitivní odpoutání se musíme považovat stav, kdy se nám po druhém už nestýská, nemáme potřebu být s ním v kontaktu, vědět, že jsme pro něj důležití nebo že by s námi chtěl trávit čas. Souvisí s tím i to, že už nemáme potřebu se na bývalého partnera jakkoliv obracet, když se nám děje něco příjemného nebo naopak negativního. Za definitivní rozchod je tedy třeba považovat až situaci, kdy druhého nepotřebujeme k tomu, abychom s ním sdíleli příjemné věci, ani k psychické podpoře při problémech. 

Ve vztahu partnera přirozeně používáme k tomu, abychom zintenzivnili naše city, tedy abychom se dělili o něco, co je nám příjemné, ale zároveň k tomu, aby nám pomáhal zvládat to, co je záporné, naše negativní emoce (jak se říká: sdílený problém je poloviční problém). Stav, kdy už druhého nepotřebujeme a jsme schopni si tyto věci řešit sami, případně k tomu máme někoho jiného (například nového partnera), tedy můžeme také považovat za definitivní rozchod. 

Žádné city bývají známkou definitivního rozchodu

Není to vždy pravidlem, ale důkazem toho, že jsme se už od protějšku definitivně odpoutali, je také to, že když se s ním vidíme, nic to s námi už nedělá. Nemáme ani potřebu jakkoliv se bránit tomu, abychom s bývalým partnerem nechtěli být, to znamená, že logika nám říká, že není dobré, abychom po svém ex protějšku zase toužili, nic takového se neděje. Zároveň ale nemáme ani nepříjemný pocit: když bývalého partnera vidíme, jsou naše pocity naprosto neutrální, případně máme příjemný přátelský pocit, není tam ale nic ve smyslu toho, že bychom jeho přítomností trpěli. 

To se samozřejmě nepovede každému a jsou lidé, kteří kdykoliv, i po 20 letech od rozchodu, uvidí-li se se svým protějškem, cítí se nepříjemně, nebo dokonce prožívají úzkost. I tito lidé v mezidobí samozřejmě pravděpodobně mají jiný vztah, takováto reakce ale ukazuje na to, že dotyčný nedokáže definitivně odtruchlit ztrátu bývalého partnera. Dalo by se tedy říct, že když se k sobě po takové době nevrátili, je rozchod sice definitivní, ale v psychice toho, kdo jím trpí, není definitivně uzavřený. 

Definitivní rozchod? Musíte cítit lhostejnost

Často se setkávám s tím (a už jsme se toho dotkli v úvodu článku), že si lidé myslí, že když spolu fyzicky nejsou, ale zároveň si neustále něco vyčítají nebo na sebe mají nějaké nároky (byť negativní a doprovázené nepříjemnou komunikací), jedná se o rozchod. Na tomto místě bych ale opět rád připomenul, že toto rozhodně není dokonaný a definitivní rozchod. Opakem lásky totiž není nenávist, ale lhostejnost. 

Pokud k sobě tedy cítíte nenávist (nebo to tak cítí alespoň jeden z vás) a stále spolu něco řešíte, případně jste spolu po určitých mezerách v komunikace pořád v kontaktu, něco si vyčítáte nebo na sebe máte nároky, vyhrožujete si atd., dalo by se opět říci, že váš rozchod není definitivní. Oba nebo jeden z vás s ním zkrátka nejste smíření.

Klidně už můžete mít nového partnera, stejně jste ale na bývalého partnera nazlobení, cítíte agresi nebo velkou nenávist, dost možná i řeknete, že byste se svým ex protějškem už rozhodně být nechtěli… i tady ale platí, že jde o stav, kdy v sobě rozchod nemáte definitivně vyřešený. 

Máme-li si shrnout to, co jsme si řekli výše, a vyjádřit to jinými slovy, za definitivní rozchod můžeme považovat až situaci, kdy od druhého neočekáváme žádnou emocionální intimitu. Sdílení nebo podporu a není už nic, co bychom s ním chtěli řešit. Nemáme už ani žádnou potřebu sexuální intimity, a to stejné platí o věcech, jako jsou záležitosti majetkoprávní, finanční, péče o děti… každý už žijeme v jiném vztahu a nepotřebujeme neustále něco řešit, náš rozchod je zkrátka definitivní.

Chcete se o tématu rozchodů dozvědět více? Pročtěte si články pod odkazem Rozvod a rozchod, kde zjistíte například to, jak se s rozchodem co nejlépe vyrovnat. Potřebujete další rady? Vyberte si z konzultací, které nabízím, tu, jež vám bude nejlépe vyhovovat. 

Autor článku: Karel Chába, partnerský poradce www.partnerske-vztahy.eu 

Zdroj náhledové fotografie: Pixabay